čtvrtek 17. srpna 2017

Nenuťme se do strachu

Před zhruba dvěma týdny jsem si přečetla jedno moudro, se kterým teď všude chodím. Napadá mě to nespočetněkrát denně, že už ho v konkrétních situacích zas slyším. A totiž:

Existují dva typy lidí: ti, co jednají z lásky a ti, co jednají ze strachu.

A tak stále častěji vidím, jak se navzájem ženeme do stavu, kdy jednáme, protože máme strach.

"Nelez tam, spadneš!", "Když to nesníš, nedostaneš žádnou čokoládu.", "Jestli se mnou nepůjdeš, tak mě nemáš rád."
Slyšíte to v tom taky? Nebo sáhneme ještě jinam a v tom teda jedu taky: "Víš co, Eli, tak když nejdeš se mnou, tak já jdu sama."
Proč to děláme? Vždyť si přece navzájem nechceme ubližovat a nutit se do jednání ustrašených dětiček. Chceme přece pomoct vyrůst osobnostem, které se budou rozhodovat podle svých potřeb a tužeb a ne ze strachu. (A záměrně nepoužívám spojení, že je vychováme.)

Koukám na to teď ze všech stran. A vidím to všude. Jak díky televizním zprávám, tlaku odkudsi z venku nebo díky tomu, co navzájem na sebe vypouštíme, jednáme i my dospělí ze strachu. Pojďte na to koukat se mnou a třeba se i podělte, kdy co kde uslyšíte a uvědomíte si to. Já jdu na tom pracovat do každodenního života. :-)

Lucka



Žádné komentáře:

Okomentovat